grafik geistig beeintraechtigte

Sociální zemědělství
Lidé s mentálním postižením


Přínosy sociálního zemědělství a co pozitivního může nabídnout lidem s mentálním postižením (a čeho lze s podporou dosáhnout)


Definice & porozumění mentálnímu postižení (MP)

Na farmě se téměř vždy najde pro každého místo—pouze potřebuje správnou míru podpory


Které činnosti jsou ideální?

“Pro klienty znamená práce na farmě účast na něčem větším. Každá nepatrná činnost má nějaký smysl. Díky tomu se cítí důležití, užiteční a potřební.”*

Běžné činnosti na farmě, které se opakují
Základní a nezbytné práce na farmě - věci, které je třeba udělat - by měly tvořit jádro času stráveného na farmě: kontrola hospo-dářských zvířat, krmení zvířat, pletí, setí, sklizeň, zametání, úklid atd. Na farmě není třeba činnosti vymýšlet. Úroveň náročnosti by se měla lišit podle individuálních možností zapojených jedinců.

Strukturované činnosti , které mají jasný výsledek
Činnosti, které mají jasný a viditelný výsledek, jsou velmi důležité pro motivaci a pocit úspěchu. Lidé by měli být schopni říci: "Já/my jsme posbírali ta vajíčka" nebo "Já/my jsme ten dvůr vyčistili motorovou hadicí".

Činnosti, které na sebe navazují
Je důležité vymyslet činnosti, které na sebe navazují. To přiměje lidi s postižením přispět k celému cyklu, což je obvykle těžké. V zemědělství tak například sejí, plejí, pečují o zeleninu, sklízejí a pomáhají vařit, servírují jídlo a nakonec jej společně snědí.

Přístup ke zvířatům
Skutečná a blízká interakce se zvířaty a péče o ně patří k nejdůležitější a nejhodnotnější náplni času stráveného na farmě. Takže pokud je to možné, měl by být kontakt se zvířaty podporován a usnadňován. K tomu patří snaha pečovatelů a farmářů překonávat starch ze zvířat, pokud jej lidé s postižením mají.

Činnosti se silným sociálním rozměrem
Sociální zemědělství by mělo vždy nabízet spoustu příležitostí k rozhovorům, vyprávění příběhů a zábavě při společné práci, jídle I odpočinku.

Práce, která propojuje se světem mimo farmu
Je dobré take vymýšlet cesty, jak se dostat mimo farmu. Ať už v roli pozorovatele, nebo jako aktivní účastník zapojený do komerčních faremních činností, do nákupu a prodeje zboží, návštěvník dobytích trhů, festival, kulturních akcí atd.

“Hlavně rádi chodí do lesa a tam pracují... V lese se jim líbí i proto, že se tam toho hodně děje. Často tam pálíme větve, což se jim líbí. No, zvláště naši klienti... Potřebují práci venku, cvičení. Nechtějí zůstat v místnosti a pořád sedět a dělat dlouhé týdny a měsíce stejnou práci.”*

Činnosti, které dovolují trochu riskovat
Při každodenních činnostech s lidmi s mentálním postižením se vždy a minimalizuje riziko a dává přednost až paternalistické péči. Zato farma je “živé” prostředí, kde se správnou podporou si lidé mohou užívat svobodu, prostor a trochu i zariskovat. Díky tomu o sobě mohou zjistit dostud netušené věci.

Činnosti, které rozvíjí přirozený a různorodý pohyb. Variabilita pohybu je normální součástí sociálního zemědělství— chození do maštale a krmení zvířat, procházky z kopce do kopce, po trávě, hlíně, louce, ohýbání, natahování, kopání, zvedání atd. Jde sice o male změny, ale dohromady dokáží hodně!


Jaký zvolit přístup?

Být trpělivý
Základem sociálního zemědělství je trpělivost: trpělivost při poznávání lidí, trpělivost při práci spolu s lidmi s postižením, trpělivost při zvládání pomalejšího tempa, což je pro tuto cílovou skupinu typické.

Všechno začíná na úrovni jednotlivce…

Tato cílová skupina zahrnuje lidi s velmi širokým spektrem schopností, potenciálu, potřeb a výzev. Základem je ale individuální přístup ke každému příchozímu. Jde o to, aby byl způsob podpory ušit jednotlivci na míru a ten si díky tomu odnsl z farmy co nejvíce.

Mít co nejvíc příležitostí pro rozvoj a společný růst
Lidé na farmu přichází s určitou zkušeností. Proto je důležité, aby lidé s postižením mohli svými nápady a dovednostmi přispět a podíleli se tak na chodu farmy. Je dobré rozvíjet jejich talent, silné stránky a učit je přebírat za svou práci odpovědnost. Takový růst v sobě zahrnuje i práci, kterou lidé nemusí mít rádi, nebaví je nebo je příliš těžká. I to je ale součástí normálního života.

“Trpělivost, laskavost, citlivost. Nesnažíte se nikoho formovat do toho, čím není. Velmi důležitá je především intuice.”*

Být jasný, jednoduchý a návodný
Je opravdu důležité dávat velmi jasné pokyny, rozdělit úkoly na menší části a opakovat a objasňovat pokyny tak často, jak je potřeba. Je také důležité ukazovat, jak se věci dělají, spolupracovat s lidmi při plnění úkolů. Cíle by měly být jasné a úkoly by měly mít jasný cíl, aby lidé sami viděli, že je jejich práce hotová a dobře odvedená (např. to, že jsou vybrané brambory, vyčištěné kotce atd.)

Pokud jde o kontrolu, být pevná/ý...
Sociální zemědělec v konečném důsledku řídí skupinu, je odpovědný za bezpečnost, dobré podmínky na farmě a splnění úkolů odpovídajícím způsobem. Musí ale stále vyvažovat mezi farmou jako přátelským a vstřícným místem a místem, kde je třeba udělat nezbytnou práci, zažít nepohodlí a případně zdravě riskovat.

“Obecně je to stejné jako u všech ostatních lidí. Rozdíl je v tom, že všechno je intenzivnější. Člověk s mentálním postižením je otevřenější, je vlastně také upřímnější, nic neschovává a problémy jsou hned vidět. ”*

Být opravdový, otevřený a transparentní
Je třeba se vyvarovat jakékoli tendenci k blahosklonnosti k lidem nebo k nim jako k dětem. Zemědělci by se také měli učit schopnosti reagovat otevřeně na otevřenost lidí s mentálním postižením, kteří jsou daleko přímočařejší a mohou mít menší zábrany, když mají říct, co si myslí.

Vytvářet a uvolněnou a domáckou atmosféru
Kromě vytváření dostatečného prostoru a času pro sociální kontakt je také potřeba vnímat nálady a přání lidí a pracovat s nim. Na lidi s mentálním postižením by se nemělo příliš tlačit. Na druhou stranu je dobré je povzbuzovat, aby se posunuli za hranice toho, co si možná myslí, že dokážou.

Možné problémy … a jak je zvádnout?

Rozdíly ve schopnostech jednotlivých účastníků
  • Zdůrazňovat společný základ v sociálních interakcích a při plnění úkolů, jichž se může každý účastnit, i když svým vlastním tempem (např. malování vrat nebo sbírání klacků).
  • Nechat lidi někdy pracovat na samostatně, kde mohou zářit a/nebo pracovat pohodlně a bez srovnávání.
  • Celkově by úroveň dohledu měla odpovídat povaze úkolu a jeho plnění. U lidí, jejichž postižení je hlubší a pracují mnohem pomaleji, by měl farmář zůstat blízko a pomáhat jim a zároveň dovolit ostatním pracovat nezávisleji.
Změny nálad mohou být náhlé
  • Zůstat ve střehu, ale zároveň si udržovat citlivost pro změny nálad, aby bylo možné řešit situace vhodným způsobem a v mnoha případech předejít problémům dříve, než nastanou: tato schopnost „číst v lidech“ se rozvíjí spolu s rozvojem vztahu mezi zemědělcem a člověkem s postižením.
  • Nebát se náročných situací, zůstat v klidu a mít věci pod kontrolou.
  • Odpovídat takovým způsobem, který garantuje bezpečí a hodnotu zážitku pro každého, příchozího. Pokud je to potřeba, je možné dočasně jedince na nějakou dobu od sebe oddělit.
Nedostatek motivace a odhodlání. To může být zvláště problematické při provádění činností, které mohou lidé považovat za nudné nebo zdlouhavé.
  • Nepanikařit a nebrat si věci osobně. Možná také snížit očekávání od naplánované práce a spíš se přizpůsobit náladám a energii příchozích.
  • Rozdělit si úkoly na menší části a nezdržovat se příliš dlouho u toho, co lii nebaví. Na druhou stranu se ani nudným pracem úplně nevyhýbat.
  • Spravedlivě rozdělit neoblíbenou práci, dělat si přestávky a přecházet k zábavnějším úkolům.
  • Pracovat spolu s lidmi s postižením a povzbuzovat je, aby nepřestávali.
  • Ujišťovat se, že lidé pracují ve skupiánách, kde chtějí být, a že si společnou práci užívají.
  • Přijmout, že si bude vždy někdo stěžovat a že je to normální, lidské a nevyhnutelné! Stěžování lze často přejít humorem.
Konflikty a málo napojení mezi klienty. Což může být dale doprovázeno sníženou chutí řešit konflikty.
  • Lidé si budou mnohem lépe rozumět, když se podaří vytvořit celkově harmonická atmosfér, minimalizuje stres a využije prostor a rozmanitost zemědělského prostředí. Pak půjdou věci lépe od ruky.
  • Přijmout, že na farmě, jako v jakémkoli jiném prostředí, může docházet mezi lidmi ke konfliktům z principu věci. Lidé si buď sednou, nebo nesednou. Není to ale ničí chyba!
  • Když už ke konfliktním situacím dojde, je třeba zůstat klidný a pevný.
  • Pokud je to potřeba, nezbyde než od sebe jedince oddělit a dát jim různé úkoly.
  • Nechat lidem čas a prostor, aby svou nespokojenost ventilovali na jiném místě a mimo skupinu.